Již na startu bylo vidět, že organizátoři zjevně podcenili náročnost pořádání akce, které se zúčastnilo celkem okolo 6500 lidí. Žluté lázně praskaly ve švech, tramvajová doprava nestačila, ale především v třiceti stupňovém vedru bylo k dispozici pouze jedno místo s pitnou vodou, kde se závodníci mohli osvěžit před během.
První kilometr závodu vedl stínem stromů na pěší zóně u Podolské vodárny. Za Výtoní, kde běžci zabočili přímo na vltavskou náplavku však již bylo jasné, že počasí dnes závodu nepřeje. Tlačenice stovek běžců na úzkém pruhu podél Vltavy byla umocněná nepříjemný vedrem sálajícím z rozpálených dlaždic. Organizátorů, kteří běžce povzbuzovali a usměrňovali, když seběhli z vytyčené trasy, bylo všude kolem dost. Z trasy běhu však nebyl vidět žádný zdravotnický personál, žádná sanita připravená pomoci lidem, kteří by z horka zkolabovali.
Na pátém kilometru u Prašné brány již byl nedostatek vody cítit. Řada lidí zpomalovala, někteří kus cesty šli. Na Můstku pak na závodníky čekala „Občerstvovací stanice“, kde však personál absolutně nezvládal nápor žíznivých a výsledku chtivých účastníků. Dva hlty vody a třetí na ochlazení obličeje, víc se většinou nikomu nedostalo.
Sedmý kilometr se opět odehrával na pražské náplavce. Tentokrát již zdravotníci vidět byli, stejně jako prvních několik běžců, kteří zkolabovali a museli závod vzdát. Ti šťastnější se pak alespoň pokropili vodou z veřejného automatu na vodu. Ze strany organizátorů se žádná další občerstvovací stanice nekonala.
Poslední kilometr a půl od vyšehradské skály již řada lidí šla. Cestou bylo vidět stále více sanitek a stále více lidí v péči zdravotníků. Voda stále v nedohlednu. Někteří z přihlížejících prý údajně závodníkům podávali vlastní nápoje.
Ani cíl však nebyl vysvobozením. Po proběhnutí cílovou rovinkou bylo velmi obtížné najít jakýkoliv zdroj pitné vody. Jediné místo, kde bylo před závodem se možné osvěžit, nápor běžců nevydrželo a voda zde skoro netekla. Před stanem zdravotníků se tvořila dlouhá fronta lidí čekajících na pohár vody. Většina z účastníků však raději zvolila jednodušší variantu a vydala se do některé z mnoha restaurací, které v areálu Lázní jsou.
Přestože do cíle i přes tyto potíže dorazila většina běžců, byla zde i nezanedbatelná skupina těch, pro něž dnešní závod rozhodně nebude příjemnou vzpomínkou. Podle prohlášení mluvčí pražské zách
ranky Jiřiny Ernestové, které poskytla agentuře Mediafax, bylo v cíli ve Žlutých lázních šestnáct sanitek, které však nestíhaly, a bylo potřeba přivolat posily také ze středočeského kraje i soukromé záchranné služby. Celkem mělo být ošetřeno kolem 30 běžců. Kolem 16 hodiny, kdy již hlavní část závodu skončila, parkovalo před areálem Lázní asi 7 sanitek a další přijížděly. Některým pacientům museli lékaři dokonce nasazovat dýchací masky.
Přestože samozřejmě není možné veškerou vinu svalovat pouze na organizátory Nike Run Prague, řada lidí prostě přecenila své schopnosti, je zřejmé, že kdyby místo obřích reproduktorů s taneční hudbou byly po trase připraveni lidé rozdávající láhve s vodou, mohli by mít záchranáři mnohem méně práce. A Nike Run by pak opravdu byl tím, čím sliboval být- pohodovým happeningem pro lidi, kteří milují běh.
Fotografie: sanitky před Žlutými lázněmi, 3.9. 16:00, foto: autor
Autor byl účastníkem závodu.
