Reklama
 
Blog | Jakub Čejchan

Modří nebo zelení?

K napsání této kratičké noticky mě přiměla dnešní anketa na serveru Hospodářských novin. Na otázku, co by měli zástupci ČR na klimatických jednáních v Kodani prosazovat, odpovědělo 66% čtenářů: „Názor, že klimatické změny nejsou pro svět hrozbou.“

V prvním momentě jsem se trošku pousmál. Je to tak trošku rozkošné neustále si připomínat tu naši Švejkovskou povahu zmutovanou ideologicko-demagogickým vlivem tatíčka prezidenta. Rozšklebený úsměv mi ale dlouho nevydržel.

„Jistěže máme co dohánět. Ale lidé jsou dnes mnohem víc informovaní, zajímají se o přírodu a její ochranu mnohem více než před deseti lety,“ slýchám kolem sebe docela často, když přijde řeč na téma ochrany přírody. Pokud se ale rozhlédnu kolem, mám bohužel trošku jiný pocit.

Nepovažuji se za ochránce přírody. Ne, že bych přírodu chránit nechtěl, ale jsem obyčejný člověk s obyčejnými zálibami, které ne vždy jsou s přírodou úplně v souladu. Nesázím v lesích nové stromky, nepíšu petice místním politikům, a často- to když jsem dlouho ve městě- docela zapomenu, že tu vlastně nějaká příroda je. Vím ale, že existují věci, které můžu dělat i já a které jsou dobré pro přírodu i pro mě samého. Snažím se třídit odpad, zhasínat, když opustím místnost, používat recyklovaný papír nebo v rámci možností upřednostňovat domácí výrobky.

Reklama

Nepochybuji, že i jiní lidé dělají to samé. Otázkou však je, zda se skutečně chováme k přírodě ohleduplněji než před deseti lety. V určitých ohledech ano. Většina lidí už nemyje svá auta u řeky, nepálí staré pneumatiky a jejich motoroví miláčci mají téměř bez výjimky katalyzátory. Lidé si zvykli i na třídění odpadu, o čemž svědčí i fakt že Česká republika je jedním z evropských lídrů v této oblasti.

Celá věc má však spoustu háčků. Před deseti lety sice ne všechna auta měla katalyzátory, ale zas jich na našich silnicích nebylo tolik. O co víc jsme kašlali na třídění odpadu a místo toho jsme ho prostě pálili, o to méně jsme nakupovali v supermarketech a mnohem více zboží, které bylo tehdy k dostání, pocházelo od místních výrobců nebo alespoň z Evropy. Dnes je všechno „Made in China“, jablka k nám letí ze Španělska a víno z Brazílie. Než se dostanou na naše stoly nacestují desetitisíce kilometrů

O ochranu životního prostředí se zajímá více lidí než před patnácti lety, kdy mělo Greenpeace necelých 400 podporovatelů. Dnes jich je přes dvacet tisíc. Vláda i parlament nám za tu dobu trochu zezelenaly, zato na Hradě se usadily temné síly věřící nikoli ve vítězství pravdy a lásky, ale především volného trhu. Prezident se obklopuje individui, jenž nevěří v Darwinovu evoluční teorii a popírají, že by vznikly z opice (nechť každý čtenář zváží sám). Sama hlava státu pak chrlí do éteru slova o hrozbě zeleného totalitarismu a o podvodu jménem globální oteplování.

Jak daleko jsme tedy za tu dobu ušli? Myslíme to vážně nebo si jen hrajeme, že nás příroda zajímá a že jich chceme uchovat i pro další generace? Myslím, že oněch 141 čtenářů, kteří dnes hlasovali v anketě Hospodářských novin, poskytlo celkem spolehlivou odpověď.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama