Reklama
 
Blog | Jakub Čejchan

Něco na těch Vánocích bude

Chtěl jsem dneska něco napsat o konci světa a mayském proroctví. Nakonec jsem se rozhodl, že napíšu o Vánocích.

Ano, mohli jste tu právě číst o tom, že alespoň podle zajímavého seznamu na portálu encyklopedie Wikipedia byl jen od roku 2000 konec světa předpovídán celkem 18krát, od začátku našeho letopočtu dokonce více než 150krát. No a protože (pokud právě čtete tento článek) to ani tentokrát nevyšlo, můžeme se alespoň podle předpovědi Ronalda Weinlanda těšit na soudný den (a příchod Ježíše Krista) už 27. května 2013. Nic takového se tu ale dnes nedočtete!

Plaval jsem právě svůj dvacátý bazén a v duchu si už sumíroval řádky, na nichž vám naservíruju tu pravou apokalyptickou zábavu. Najednou se ale v hale setmělo a hladinu osvětlovalo jen několik podvodních světlometů. Že by přeci jenom? Neměl jsem snad ty Maye tak podceňovat? Ale kdepak! Vynořil jsem se trochu zmateně nad hladinu, abych spatřil postaršího pána v plavkách, jak si to s trumpetou štráduje podél bazénu.

Za chvíli mé obavy z možného konce světa rozptýlily tóny Amazing Grace. Všichni přítomní se na chvilku zastavili a pozorovali toho dědu koncertujícího před potemnělým bazéném, jak rozeznívá další a další tóny. Jen tak a jenom pro nás. Zatleskali jsme, následoval přídavek a pak jsme si zas každý plavali po svém.

Reklama

Něco na těch Vánocích asi bude! Přiznám se, na Ježíška si moc nepotrpím. Jsem spíše z těch, kteří si se zvláštním pocitem zadostiučinění poslechnou vánočního Xindla X a řeknou si: „Dobře. Nějak to i letos přetrpím.“ Málokdy mám pocit, že bychom měli zrovna v tuhle dobu něco slavit. Když už papež veřejně připustil, že ani církev pořádně neví, kdy se Ježíš vlastně narodil, tak proč si dárky nemůžeme dávat třeba o Velikonocích nebo Halloweenu? No a proč si je vlastně nemůžeme dávat, kdy se nám bude chtít?

Dneska v bazénu jsem si ale zase uvědomil, že ono magické datum 24. prosince má svůj význam. Je důležité, abychom se zastavili a zkusili udělat něco pro druhé. Mohou to být maličkosti. Když je ale neuděláme teď, neuděláme je nikdy. Je to bohužel asi součást lidské povahy, že dobré věci neumíme dělat jinak než na povel, tak nějak koordinovaně. Kdyby tu nebyly Vánoce, Marušku by nenapadlo upéct cukroví pro své kamarádky a Honza by neměl důvod vzít svojí babičku do divadla. No a kdybych dneska neslyšel hrát tu trumpetu, možná bych si nevzpomněl ani já. 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama