Je to vlastně taková další novinářská telenovela. Premiér v show na pokračování pendluje mezi Kyjevem a Moskvou, kde tento mohutný Valach prosí o hlavu menšího aparátčíka KGB, aby povolil kohouty. Ten dosud odolává, ostatně má v rukou všechny trumfy. Mezitím na Slovensku nebo v Bulharsku, zemích s největší závislostí na ruském dovozu, naplno propuká panika. Premiér Fico zvažuje znovuobnovení provozu druhého bloku nedávno odstavené elektrárny v Jaslovských Bohunicích, aby zabránil údajně hrozícímu energetickému blackoutu. To všechno po pěti dnech bez ruského plynu! Při pomyšlení na to, co by se mohlo stát například při dlouhodobější odstávce, i otrlejšího čtenáře zamrazí.
Topolánek v sobotu s odvahou filmového kovboje prohlásil, že se z Ukrajiny nevrátí, dokud plyn opět nepoteče. Doufám, že český premiér bude zpátky dřív, než roztaje sníh na Václavském náměstí. Podobně rozhodný přístup by měl ale Topolánek prosazovat zejména v čele evropské sedmadvacítky. Letošní zima ukázala, že je potřeba urychlit evropskou energetickou soběstačnost. Je to totiž především v zájmu České republiky.
Hlavní prioritou předsednictví by se měla stát snaha o urychlení diverzifikace transportních cest a zdrojů. Není dále únosné, aby dva malí muži jednoho velkého státu drželi v šachu celou Evropu. Ve světě roztříštěnosti politických sil a zájmů jednoduše nelze spoléhat na monopoly.
Z Ruska zdaleka nedovážíme jen plyn. Situace není růžová- zbavit se područí ruského medvěda nám nepomůže ani u nás tolik milovaná jaderná energetika. Do našich reaktorů je totiž schopna dodávat palivo jen jedna firma. Je z Ruska.
I když věřím, že naše radiátory brzy opět rozehřeje sibiřský plyn, celá záležitost by tím skončit neměla. Doufám, že si Evropané z celé věci dokážou vyvodit příslušné poučení a konečně položit na stůl také svoje trumfy. V opačném případě nás příští rok čekají opravdu mrazivé Vánoce…
