Konspirativní schůzka původně svolaná do katakomb Pražského hradu, se nakonec kvůli strategicko-politickým důvodům konala v kantýně Poslanecké sněmovny. Nad pivem se tu sešli všichni důležití- Mirek Topolánek, Jiří Paroubek, Vojtěch Filip, Jiří Čunek i Martin Bursík.
Jednání začalo v rozpačité náladě poté, co neochotný číšník odmítl předsedovi zelených sehnat biopivo. Situaci zachránil až Jiří Čunek, který poměrů neznalého číšníka umlčel modrou bankovkou, již mu ledabyle zastrčil do klopy saka.
„ Tak hoši, jak to uděláme?“ začal Topolánek.
„ Chtělo by to nové kandidáty,“ špitl Vojtěch Filip.
„ No tak Vojto neblázni! Copak nevíš, že Jiřinku Švorcovou nebude volit ani tady Jirka Čunek!?“
„ To by ses musel opravdu snažit,“ vyprskl smíchy lidovecký předseda zálibně si pohrávajíc se svou portmonkou, „Po těch jejích komunistickejch básničkách dostávám pravidelně kopřivku.“ Komunistický předák jen smutně sklopil zraky.
„ Proboha,“ vykřikl vzteky zelený předseda Zelených, „snad tady nebudeme vyjednávat o komunistických kandidátech! To bych musel se všemi našimi ministry podat okamžitě demisi!“
„ No vidíš, a já bych se mohl v klidu vrátit do vlády,“ ušklíbl se bratr Čunek.
„ Proboha kluci, to je vážně o hovnu toto,“ vložil se do debaty Mirek Topolánek, „měli bychom se dohodnout, jak dostat Vaška na hrad. Samozřejmě, nebude to zadarmo, ale jsem si jist, že vás přesvědčím,“ a hodil šibalský pohled na tetelícího se lídra lidovců.
„ Tak pozor Mirku,“ vmísil se do rozhovoru Jiří Paroubek, „já tu s tebou nebudu hrát tu tvojí hru na noc dlouhých nožů a modrou totalitu. Měj se na pozoru, včera jsem si koupil nový mobil a je v něm taky foťák a diktafon.Tak abys nedopadl jako Ivan (Langer-pozn.red)!“ Pak předseda trochu zrůžověl: „Dneska jsem s ním natáčel Petrušku.“
„Ukááž,“ žadonil Filip.
„Až naprší a uschne, nebo až nám zvolíte Švejnara!“
Paroubek si objednal další pivo a očividně se dostával do nálady. „Podívejte pánové,“ promluvil opět ke svým kolegům a s lehce nakloněnou hlavou měl něco z výrazu nenáviděného Miloše Zemana, „nepřišel jsem sem s vámi handlovat. Moc dobře všichni víte, kdo bude za dva roky nový premiér a možná i další prezident. Je tedy pod mojí úroveň se tady s vámi hádat. Všichni ostatně máte své kostlivce ve skříni.“
Přítomní ztichli. Bylo vidět, jak přemýšlí, co by na ně asi předseda socialistů mohl vědět.
„ Že si tady Martin jednou z výletu do Alp přivezl kus ledovce, aby ho měl na památku v mrazáku a že Vojta občas zapomněl na prvního máje vyndat vlaječky, to by ještě voliči zkousli, ale vy pánové,“ a očima přejel po Čunkovi s Topolánkem, „ vy byste si měli toho Vaška rozmyslet.“
„ To už ale vážně přestává prdel,“ bouchl do stolu Topolánek, „ze mne tady nikdo žádný hovado dělat nebude!“
„ Uklidni se,“ chlácholil vzteky rudého předsedu lidovecký bratr, „však mi toho na něj taky máme dost. To si vážně Jirko myslíš, že nevíme o těch tvých kšeftících v poslanecké kantýně!?“
Rozhostilo se hrobové ticho.
„Chovejme se jako lidé. Žádné hádky, zbytečné emoce,“ vycítil příležitost Filip. „Uděláme to takhle, zahrajeme si poker. Ten, kdo vyhraje, má právo určit vhodného kandidáta.“
Ostřílený komunista zaběhlý v podobných partajních jednáních vytáhl pohotově balíček karet a všem přítomným rozdal.
„ Budu dělat bankéře,“ vykřikl Čunek.
„ To tak, ještě by se nám půlka karet ztratila,“ usadil ho Filip. „ Potřebujete naše hlasy, takže budu bankéř já.“
Hrálo se dlouho a ostře. Jiří Paroubek se marně snažil sestavit flush ze srdcových karet, Martin Bursík si zase příliš dlouho zálibně prohlížel dvě listové desítky a Mirek Topolánek všechno vsadil na dvě esa a dva krále. A tak, když už slunce nad Pražským hradem začalo pomalu vycházet, zůstali ve hře jen Čunek s Filipem. Filip měl srdcovou čtveřici a byl blízko k vítězství, netušil však, že lidovecký bard schovává v rukávu saka trumfy. Vojtěchův obličej nabyl brunátného zbarvení, když předseda lidovců vyložil čistou postupku.
Všichni k němu s očekáváním vzhlédli. To on má teď v rukou další kolo prezidentské volby. Rozhodne se pro Švejnara, kterému předtím dal hlasy a nebo pragmaticky couvne a dá přednost Klausovi? Napětí v sále by se dalo krájet. Jiří Paroubek si kapesníkem nervózně masíroval upocené čelo.
Lidovecký předseda pečlivě složil karty, vrátil balíček Filipovi, pak se dlouze napil piva a s širokým úsměvem se obrátil na kolegy:
„Přijímám nabídky, pánové….“
Blog | Jakub Čejchan
