Reklama
 
Blog | Jakub Čejchan

Rallye na ledu

Když jsem se na začátku roku zeptal své finské tutorky, jak to dělá, když jezdí v zimě na kole, očekával jsem něco v tom stylu, že se teple oblékne a ono už to pak jde. Mám přece zimní gumy, řekla. Vzpomněl jsem si na tuhle odpověď, když jsem se nedávno ptal jedné finské kamarádky, jaktože Finové jezdí na ledu jako blázni. Máme přece zimní gumy, dostal jsem stejnou odpověď.

Na začátku musím upozornit, že nejsem sváteční řidič a že jízda na sněhu mi nedělá velké potíže. Vím, co umí udělat smyk a jak i na sebelepší auto působí fyzikální zákony. Zkušenost z Finska mě ale přinutila přemýšlet, zda zákony přírody neplatí jen na jih od šedesáté rovnoběžky.

Představte si takové běžné dopoledne tady v Turku. V noci vydatně sněžilo a mrzlo, ulice jsou pokryté jemnou vrstvčkou štěrku, uježděným sněhovým podkladem a v místech největšího provozu souvislými úseky ledu. Autobus vyjíždějící ze zastávky se zuřivým burácením motoru protáčí zadní kola a skoro stojí na místě. Už vidím svého otce, jak by se při takové podívané  pokřižoval a prohlásil, že dneska ho rozhodně na silnici nikdo nedostane.

Kolem zatím prosviští křižovatkou černý sporťák a ladným smykem zatáčí do vedlejší ulice. Na Finy holt přišla zima a to se ze zodpovědných řidičů, kteří v létě úzkostlivě hlídají padesátku, stávají piráti silnic. A zdaleka ne všichni vlastní nové a inteligentní technikou prošpikované vozy. Přesto se tu jezdí skoro bez nehod, bouračku jsem viděl jen jednu a to bylo v létě.

Reklama

Je to pro mě vlastně tak trošku záhada. Dopátrat se, jací jsou Fini řidiči, není vůbec snadné.

První „certifikát o způsobilosti k řízení“ byl udělen obchodníkovi Yrjö Weilinovi v roce 1907. Na samém počátku automobilismu ve Finsku se takový certifikát pouze osobám, které byly známy jako „střízlivé, řádné a spolehlivé.“ Dnes tři z pěti Finů řídí vlastní vůz. Průkaz dostane každý nad 18 let po absolvování jízd a znalostního testu na zkušební dobu dvou let. V rámci této lhůty nesmí spáchat více než dva přestupky a musí absolvovat dodatečné kurzy jízdy, především na ledu.

Rychlostní limity jsou přísnější než u nás a závisí na ročním období. Co se však týče alkoholu, střízlivost řidiče je naopak vnímána volněji než v Čechách. Dotyčný by samozřejmě neměl nastupovat do vozu po natření bolavých zad francovkou, jak to onehdy učinil náš bývalý ministr zahraničí, jedno malé pivo je ale tolerované (0,5mg/ml).

Finsko se oproti nám může chlubit více než poloviční nehodovostí (na tisíc aut připadly v roce 2004 jen dvě nehody, zatímco v Česku pět). Navíc bezpečnost na silnicích rok od roku narůstá.

Pak je tu stále ten prostý fakt, že za deset minut, co se vracíte zasněženým městem domů, okolo vás profičí v oblaku sněhu několik „ukázněných“ finských řidičů. Máte pocit, že jejich auto musíte nutně najít za první zatáčkou opřené o sněhovou závěj. Zatím jsem však nic takového neviděl a záchranka podle mých přesných statistických záznamů houkala jen jednou. A to třeba zrovna jela k nějakému nešťastníkovi, co zaspal v sauně.

Finové se prostě na ledu a sněhu cítí jako doma. Stejně tak i za volantem- mistr světa v závodech formule 1 Kimi Räikkönen kdysi na otázku reportéra, jaký je to pocit jet 300km/h, odpověděl, že takový normální. Ještě štěstí, že se Kimi nenarodil v Turku…

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama